Astma bronchiale je chronické onemocnění průdušek, jehož příčinou je zánětlivá reakce v průduškové sliznici. Tato zánětlivá reakce vzniká jako obranná odpověď na některé látky z okolí, které se do průdušek dostávají při dýchání . To jsou především různé látky, které jsou schopny vyvolat alergickou odpověď - tzv. Alergeny. Alergeny jsou například pylová zrna, výměšky roztočů, některé produkty zvířat, plísně apod. Alergeny nepůsobí na každého člověka. K tomu, aby jedinec na alergen reagoval, musí mít určité vrozené vlohy, tzv. atopii. Ani alergický člověk nereaguje obvykle na všechny alergeny, ale jen na ty, na které je přecitlivělý. To ale neznamená, že při styku s dalšími novými alergeny nemůže nová přecitlivělost vzniknout. K tomu, aby vzniklo astma, nestačí být jen alergikem. Ne všichni alergici totiž jsou zároveň astmatiky. Ke vzniku astmatu je třeba mít ještě některé další vlohy, které spolu s alergií nakonec vedou ke stavu, který označujeme jako nadměrnou reaktivitu průdušek. Průdušky astmatiků jsou nadměrně dráždivé a dovedou při styku s alergenem zareagovat otokem, zvýšenou tvorbou hlenu, stahem svaloviny ve své stěně. To vše vede nakonec ke zúžení průdušek, které nemocný pociťuje jako překážku při dýchání. Kromě styku s alergeny může podobně spustit astmatické obtíže i virová infekce. Ta, na rozdíl od alergenů, sice obvykle sama astma nevyvolává, ale u již nadměrně reagujících průdušek může při viróze dojít ke spuštění obdobných potíží, jako při styku s alergenem. Proto se mnozí astmatici horší v období chřipek a viróz. Ačkoliv je astma řazeno k civilizačním chorobám, bylo popsáno již římským lékařem Galénem.
Výskyt
Nejnovější statistiky uvádějí, že na světě žije asi 300 miliónů astmatiků. Astma je tak jednou z nejčastějších chronických nemocí. Výskyt astmatu je trochu vyšší u dětí. Z mnohých částí světa je hlášen výskyt dětského astmatu až u každého sedmého dítěte.
V České republice je počet astmatiků odhadován asi na 500 000. Je ovšem velmi pravděpodobné, že dalších asi 250 000 lidí trpí nějakou formou astmatu, aniž by o své nemoci věděli. To jsou hlavně lidé, kteří mají mírnější příznaky, které již přijali za součást svého života a ani pro ně nevyhledávají lékaře. Takovými příznaky mohou být různé typy dlouhodobého kašle, dechové potíže po tělesné zátěži, noční kašel či opakované stavy zahlenění nebo časté projevy infekcí dýchacích cest. Statistiky u dětí uvádějí pro Českou republiku výskyt astmatu v rozmezí 10 - 15 % všech dětí. Znamená to, že v průměru by se v každé školní třídě mohly najít dvě až tři děti s nějakou formou astmatu.
Příznaky
Při astmatu jsou průdušky podrážděné, jejich stěna bývá oteklá, tvoří se více hlenu a může dojít i ke stažení svalových vláken, která jsou ve sliznici dýchacích cest obsažena. Výsledkem je nejčastěji zúžení průsvitu průdušek, které nemocný pociťuje jako zvýšený odpor při dýchání. V klasické podobě dochází k rozvoji dušnosti provázené prodlouženým výdechem, mohou být slyšet více či méně hlasité pískoty při dýchání. V méně závažných stavech obstrukce může nemocný pouze pociťovat dráždění ke kašli, může mít pocit zahlenění, někdy i tlaku či tíže na hrudi. Těžší stav obvykle zabrání nemocnému v běžných činnostech, musí všeho nechat, zastavit se a věnovat se pouze svému dýchání. Méně závažné stavy se obvykle projevují kašlem nočním (nejčastěji se nemocní budí mezi 1. a 3. hodinou ranní), případně kašlem hned ráno po probuzení. Může být přítomna i pozátěžová reakce, kterou vídáme po intenzívnější tělesné zátěži.
Stanovení diagnózy
Přítomnost typických dechových potíží spolu s přítomností jiných projevů alergie vede obvykle k vyslovení podezření na astma. Průkazem astmatu je potom především potvrzení přítomnosti zúžení dýchacích cest při funkčním vyšetření plic (spirometrii). Pokud je zjištěna obstrukce dýchacích cest při spirometrii, podává se inhalace léku, který umí průdušky opět rozšířit. Pokud lék účinkuje a funkce plic se normalizuje, lze to do značné míry považovat za potvzení diagnózy astmatu. V případě, že je podezření na astma z popisu potíží a přesto je funkce plic normální, podává se obvykle inhalace mírně provokujícího roztoku, který u astmatika vyvolá nezávažné, ale měřitelné zúžení průdušek. Protože tato reakce u zdravých nebývá přítomna, je pozitivní funkční odpověď na provokaci u člověka s dechovými potížemi opět možno považovat za potvrzení diagnózy.
zdroj: ČIPA, doc. MUDr. Petr Pohunek, CSc.